Říkám
tomu mikrosvět. Je to realita, kterou vnímáte skrze internet a sociální sítě.
Svět, který kolem vás vytvoří vaši kamarádi a známí, ale bylo by chybou ho
ztotožňovat s realitou. To, o čem se na twitteru baví 15 lidí, co sledujete,
není nezbytně nejpopulárnější muzika na světě. Stejně jako diskuse na novinkách
nemluví za normálního Čecha. Pořád tomu ještě věřím.
RickoLus
(nikoli Ridiculous, jak sveřepě tvrdím) právě na mých sociálních sítích
rezonuje už cirka měsíc. Nabyl jsem z toho dojmu, že se jedná o základní
stavební kámen r'n'rollu a kdo tohle nezná, nebo dokonce neviděl, nikdy nebyl.
Stáhnul jsem si tedy aktuální desku Troubadour a jal se nechat unášet. Konec
konců ty lidi na twitteru kvůli něčemu sledujete.
Úlitba tomu, kdo si chce přečíst
jenom o koncertě a nezajímají ho kecy o mém životě, věci související s
koncertem jen volně, budou kurzívou
To je zajímavý podotek. Já mám třeba
twitter hrozně rád. Je to ze všech sociálních sítí (a že sem zjistil, že jich
mám!) moje nejoblíbenější. Líbí se mi ten minimalismus zábavnosti, mám rád lidi
co mě dokážou zaujmout nebo pobavit ve 140 znacích. Když od někoho slyším, že
twitter nechápe nebo dokonce nemá rád, obvykle už se mi na něj nechce plýtvat
mentální aktivitou. Twitter je FB pro lidi, co maj mozek. Problém mám v tom, že
sem hrozně netolerantní. Resp. sem tolerantní tím zbabělým způsobem, že když mi
někdo přijde nudný, otravný nebo mě vyloženě sere, prostě ho přestanu sledovat.
Vede to ke dvou věcem, dost často někoho unfollowuju, protože mi nudný nebo
otravný někdo přijde dost často, dalším důsledkem je, že skončím s lidma co mi
hrajou do noty. Prý sem narcistní a arogantní (to považuju za pomluvu, jak bych
mohl být arogantní, když jsem nic nedokázal – aha!). Není divu, že si nechávám
jen podobné typy. Je to dobré pro klid mojí duše, špatné pro celkový rozhled,
protože pak dopadám jako pudl na dvoře Ludvíka XIV – intelektuálně obcuji jen
ve velice omezené skupině, není divu, že se ze mě postupně stává dement.
Troubadour
je dvojalbum a já jsem netrpělivý. První půlka, TOWNS, je hrozně malebná –
spousta zvuků, elektroniky, názorů. Bylo toho na mě moc, i přesto, že tam ty
hity cítím, to na mě nefunguje. Odložil jsem to, aniž bych se dotkl druhé
půlky, ROADS. Chyba! Ale k tomu se dostanu.
Čím
víc každý všude psal, jak ZÁSADNÍ je tohle vidět, tím víc ve mně rostlo
přesvědčení, že se zas kluci plácaj po zádech a že si to můžu nechat ujít.
Nakonec mě přesvědčilo, že bydlíme naproti Potrvá a já jsem chtěl vždycky jít
na koncert v papučích a teplákách. (nedal sem to, ale byl sem takhle blízko).
Musím říct, že bydlet na Letný se mi
líbí. Nechápejte mě špatně, jsem kluk z Michle a vždycky budu. Moje milá se
směje, když říkám, že „bejt z Michle si nekoupíš ani nevyzpíváš“, jenže když
vás neodkojil Botič, tak tohle nemůžete pochopit. Ale tyhle buržoazní části
Prahy maj něco do sebe. Rád chodím běhat do stromovky (když mám teda obě kolena
k užitku), na metru jsem za cca minutu (já vím, že to je minuta, měřil jsem si
to) a do Potrvá to mám co bych kamenem dohodil. Jako doslova...i já bych tam
dohodil, fakt! (aka nesnažte se mě nasrat ožralým pořváváním, hodím po vás banjo)
Večer
otvírali Leto. Katka říká, že když nemůžu říct nic hezkého, tak raději nemám
říkat nic. Můžu říct, že se mi líbí jak ten kluk hraje na kytaru, protože mám
pocit, že si ty akordy prostě vymejšlí a vznikaj z toho občas docela zajímavý
melodie. A pak už tedy nemůžu říkat nic. Ale zažil sem i horší věci. Jednou
jsem například šlápnul bosky na střep v trávě. To bolelo jak sviňa.
RickoLus
měl stage připravenou co by dup (haha – to je
takový vtípek poukazující na to, že k obyčejné instrumentaci si ještě
sám hraje na kopák).
I když vizuálně můžu z pátku sloužit
jenom omezeně. Byli jsme to odpoledne vyzkoušet bazén na Výstavišti a můžu říct
dvě věci. Bazén je to v pohodě, ale moc ho chlorujou. Zapomněl jsem si vzít
brejle a takovou chybu podruhé neudělám. Ještě se mi nestalo, že bych po 10
minutách v bazénu myslel, že je všude najednou mlha. Následkem toho moje pleť
vypadala jako bych bral nějáké špatné drogy a taky jsem celý večer plakal, jak
se moje tělo snažilo vyplavit tu chemii z očí. Doufám, že si to nikdo nebral
osobně, mně se to fakt líbilo, ale o tom dále.
RickoLus
vypadal a choval se jako milej chlapík. Pár let zpátky jsem byl naprosto
posedlej (asi stejně jako spousta dalších holek) Illinoise od Sufjana Stevense.
Na tý desce je i písnička, která se jmenuje Jacksonville. Takže, když se žertem
zeptal „kdo je tady z Jacksonville“ bylo vymalováno. Konečně ty vole uvidim
Sufjana Stevense. Jenom pro geografickou přesnost: Stevens zpívá o
Jacksonville, Illinoise, RickoLus mluvil o Jacksonville, Florida odkud je.
Kupovat si letenku po USA musí bejt taky očistec.
vy víte, že to chcete slyšet
hlavním
důvodem proč se mi na něj moc nechtělo, bylo, že jsem si podle TOWNS představoval,
že vytáhle macbook, zmáčkne play a bude. Ukázalo se, ale že neprozkoumáním
ROADS jsem zase jednou skočil na lep svojí ješitnosti (všechno vim, všechno
znam). Já mám hrozně rád muzikanty, co umí hrát. Nemyslím tím teď zlatej hřebík
noci na koncertě Dream Theather, ale když se do toho pustil, projel mnou pocit
radosti z pohledu na strašně talentovanýho člověka. Nic umělýho, jenom
španělka, kopák jako rytmiku a foukací harmonika. Nezřídka všechno najednou.
Jako od člověka, co zapomíná hrát na kytaru, když se do toho snaží zpívat, měl
od prvních tónů muj neskonalej obdiv. Otevřel s Lonely Fox, která se sice
nachází na akustické půlce dvojalba, ale ořezané na dřeň úplně jí to slušelo
ještě mnohem víc. Podobný názor mělo i publikum, které ho už od začátku
odměňovalo singalongem. Resp. myslím, že tam byl jeden týpek, co měl hroznou
radost, že to všecko zná a tak se to rozhodl použít. Bylo to docela roztomilý,
protože prostředí Potrvá je skutečně komorní. Mimochodem, to zas ukázalo, jak
veliké a co jsou vlastně zač moje mikrosvěty. Říkal jsem si, proč to kluci ze
Silver Rocket nedělají na sedmičce, když se na to chystá celá Praha. Všem známým
jsem psal, že jestli se tam chtějí dostat, musí přijít před osmou, protože je
to malinké a bude to okamžitě vyprodané. No. Nebylo to vyprodané. Potrvá na to
bylo nakonec skvělým prostorem, na sedmičce by to vypadalo prázdné, takhle to
bylo tak akorát. Půlka známých, co tvrdila, že přijdou, si cestu beztak
nenašla. Druhá Hobby Horse byla jen tak na kytaru taky hezká a i dále, jak bylo
trefně poznamenáno, se zpívalo o zvířatech (Whate Whale, Dreamzzzz, Coyote and
Mule). Celé to do sebe krásně zapadalo a gradovalo až k tomuhle
to z hlavy jen tak nedostaneš
podle
mě naprosto famózní skladba. Celý mi to přišlo takové hrozně uvolněný, že byla
radost se koukat, jak mu to jde od ruky. Mohl bych tu asi vyjmenovat, co hrál
dál (protože mi Ondřej poslal setlist...jinak ani ťuk, samo), ale raděj si
poslechněte Trubadoura, jestli jste to ještě nezvládli. Něco jako přídavek
byla supercool verze Drain You. To je tohle
aha! cool děcka můžou pořád poslouchat Nirvanu a nestydět se za to
znělo
to od něj skvěle. Nirvana na mě vůbec působí zvláštně. Sám si to pustím zřídka
(běhá se u toho dobře ty jo), ale když to náhodně slyším v podstatě kdekoli,
pořád to ve mně rezonuje. Ježiš, s dětma musíte bejt asi fakt hrozně opatrný,
chci říct....dětská duše musí bejt jako dobrá černozem, co tam zasejete, to
vyroste.
Poslední
We Paint the Rocks Gold, byla jen skvělou tečkou za krásným večerem. Odehrána
mezi lidma, úplně z toho cákala radost z muziky...nebo to možná bylo pivo.
Kolem
a kolem, jsem hrozně rád, že jsem to viděl, protože naživo mě RickoLus poslal
úplně do kolen. Doufám, že celé to turné po Čechách se mu oplatilo a líbilo. A
že zase přijede, protože myslím, že každý, kdo o tohle přišel, by to měl zažít.
Mohlo by se to příště zkusit aspoň na té sedmičce – zaručuju vám, že nic
lepšího ten večer na programu mít stejně nebudete.
Žádné komentáře:
Okomentovat