úterý 3. prosince 2013

3.12.2013 - RickoLus

Říkám tomu mikrosvět. Je to realita, kterou vnímáte skrze internet a sociální sítě. Svět, který kolem vás vytvoří vaši kamarádi a známí, ale bylo by chybou ho ztotožňovat s realitou. To, o čem se na twitteru baví 15 lidí, co sledujete, není nezbytně nejpopulárnější muzika na světě. Stejně jako diskuse na novinkách nemluví za normálního Čecha. Pořád tomu ještě věřím.

RickoLus (nikoli Ridiculous, jak sveřepě tvrdím) právě na mých sociálních sítích rezonuje už cirka měsíc. Nabyl jsem z toho dojmu, že se jedná o základní stavební kámen r'n'rollu a kdo tohle nezná, nebo dokonce neviděl, nikdy nebyl. Stáhnul jsem si tedy aktuální desku Troubadour a jal se nechat unášet. Konec konců ty lidi na twitteru kvůli něčemu sledujete.

Úlitba tomu, kdo si chce přečíst jenom o koncertě a nezajímají ho kecy o mém životě, věci související s koncertem jen volně, budou kurzívou

To je zajímavý podotek. Já mám třeba twitter hrozně rád. Je to ze všech sociálních sítí (a že sem zjistil, že jich mám!) moje nejoblíbenější. Líbí se mi ten minimalismus zábavnosti, mám rád lidi co mě dokážou zaujmout nebo pobavit ve 140 znacích. Když od někoho slyším, že twitter nechápe nebo dokonce nemá rád, obvykle už se mi na něj nechce plýtvat mentální aktivitou. Twitter je FB pro lidi, co maj mozek. Problém mám v tom, že sem hrozně netolerantní. Resp. sem tolerantní tím zbabělým způsobem, že když mi někdo přijde nudný, otravný nebo mě vyloženě sere, prostě ho přestanu sledovat. Vede to ke dvou věcem, dost často někoho unfollowuju, protože mi nudný nebo otravný někdo přijde dost často, dalším důsledkem je, že skončím s lidma co mi hrajou do noty. Prý sem narcistní a arogantní (to považuju za pomluvu, jak bych mohl být arogantní, když jsem nic nedokázal – aha!). Není divu, že si nechávám jen podobné typy. Je to dobré pro klid mojí duše, špatné pro celkový rozhled, protože pak dopadám jako pudl na dvoře Ludvíka XIV – intelektuálně obcuji jen ve velice omezené skupině, není divu, že se ze mě postupně stává dement.

Troubadour je dvojalbum a já jsem netrpělivý. První půlka, TOWNS, je hrozně malebná – spousta zvuků, elektroniky, názorů. Bylo toho na mě moc, i přesto, že tam ty hity cítím, to na mě nefunguje. Odložil jsem to, aniž bych se dotkl druhé půlky, ROADS. Chyba! Ale k tomu se dostanu.

Čím víc každý všude psal, jak ZÁSADNÍ je tohle vidět, tím víc ve mně rostlo přesvědčení, že se zas kluci plácaj po zádech a že si to můžu nechat ujít. Nakonec mě přesvědčilo, že bydlíme naproti Potrvá a já jsem chtěl vždycky jít na koncert v papučích a teplákách. (nedal sem to, ale byl sem takhle blízko).

Musím říct, že bydlet na Letný se mi líbí. Nechápejte mě špatně, jsem kluk z Michle a vždycky budu. Moje milá se směje, když říkám, že „bejt z Michle si nekoupíš ani nevyzpíváš“, jenže když vás neodkojil Botič, tak tohle nemůžete pochopit. Ale tyhle buržoazní části Prahy maj něco do sebe. Rád chodím běhat do stromovky (když mám teda obě kolena k užitku), na metru jsem za cca minutu (já vím, že to je minuta, měřil jsem si to) a do Potrvá to mám co bych kamenem dohodil. Jako doslova...i já bych tam dohodil, fakt! (aka nesnažte se mě nasrat ožralým pořváváním, hodím po vás banjo)

Večer otvírali Leto. Katka říká, že když nemůžu říct nic hezkého, tak raději nemám říkat nic. Můžu říct, že se mi líbí jak ten kluk hraje na kytaru, protože mám pocit, že si ty akordy prostě vymejšlí a vznikaj z toho občas docela zajímavý melodie. A pak už tedy nemůžu říkat nic. Ale zažil sem i horší věci. Jednou jsem například šlápnul bosky na střep v trávě. To bolelo jak sviňa.

RickoLus měl stage připravenou co by dup (haha – to je  takový vtípek poukazující na to, že k obyčejné instrumentaci si ještě sám hraje na kopák).

I když vizuálně můžu z pátku sloužit jenom omezeně. Byli jsme to odpoledne vyzkoušet bazén na Výstavišti a můžu říct dvě věci. Bazén je to v pohodě, ale moc ho chlorujou. Zapomněl jsem si vzít brejle a takovou chybu podruhé neudělám. Ještě se mi nestalo, že bych po 10 minutách v bazénu myslel, že je všude najednou mlha. Následkem toho moje pleť vypadala jako bych bral nějáké špatné drogy a taky jsem celý večer plakal, jak se moje tělo snažilo vyplavit tu chemii z očí. Doufám, že si to nikdo nebral osobně, mně se to fakt líbilo, ale o tom dále.

RickoLus vypadal a choval se jako milej chlapík. Pár let zpátky jsem byl naprosto posedlej (asi stejně jako spousta dalších holek) Illinoise od Sufjana Stevense. Na tý desce je i písnička, která se jmenuje Jacksonville. Takže, když se žertem zeptal „kdo je tady z Jacksonville“ bylo vymalováno. Konečně ty vole uvidim Sufjana Stevense. Jenom pro geografickou přesnost: Stevens zpívá o Jacksonville, Illinoise, RickoLus mluvil o Jacksonville, Florida odkud je. Kupovat si letenku po USA musí bejt taky očistec.

vy víte, že to chcete slyšet

hlavním důvodem proč se mi na něj moc nechtělo, bylo, že jsem si podle TOWNS představoval, že vytáhle macbook, zmáčkne play a bude. Ukázalo se, ale že neprozkoumáním ROADS jsem zase jednou skočil na lep svojí ješitnosti (všechno vim, všechno znam). Já mám hrozně rád muzikanty, co umí hrát. Nemyslím tím teď zlatej hřebík noci na koncertě Dream Theather, ale když se do toho pustil, projel mnou pocit radosti z pohledu na strašně talentovanýho člověka. Nic umělýho, jenom španělka, kopák jako rytmiku a foukací harmonika. Nezřídka všechno najednou. Jako od člověka, co zapomíná hrát na kytaru, když se do toho snaží zpívat, měl od prvních tónů muj neskonalej obdiv. Otevřel s Lonely Fox, která se sice nachází na akustické půlce dvojalba, ale ořezané na dřeň úplně jí to slušelo ještě mnohem víc. Podobný názor mělo i publikum, které ho už od začátku odměňovalo singalongem. Resp. myslím, že tam byl jeden týpek, co měl hroznou radost, že to všecko zná a tak se to rozhodl použít. Bylo to docela roztomilý, protože prostředí Potrvá je skutečně komorní. Mimochodem, to zas ukázalo, jak veliké a co jsou vlastně zač moje mikrosvěty. Říkal jsem si, proč to kluci ze Silver Rocket nedělají na sedmičce, když se na to chystá celá Praha. Všem známým jsem psal, že jestli se tam chtějí dostat, musí přijít před osmou, protože je to malinké a bude to okamžitě vyprodané. No. Nebylo to vyprodané. Potrvá na to bylo nakonec skvělým prostorem, na sedmičce by to vypadalo prázdné, takhle to bylo tak akorát. Půlka známých, co tvrdila, že přijdou, si cestu beztak nenašla. Druhá Hobby Horse byla jen tak na kytaru taky hezká a i dále, jak bylo trefně poznamenáno, se zpívalo o zvířatech (Whate Whale, Dreamzzzz, Coyote and Mule). Celé to do sebe krásně zapadalo a gradovalo až k tomuhle

to z hlavy jen tak nedostaneš

podle mě naprosto famózní skladba. Celý mi to přišlo takové hrozně uvolněný, že byla radost se koukat, jak mu to jde od ruky. Mohl bych tu asi vyjmenovat, co hrál dál (protože mi Ondřej poslal setlist...jinak ani ťuk, samo), ale raděj si poslechněte Trubadoura, jestli jste to ještě nezvládli. Něco jako přídavek byla supercool verze Drain You. To je tohle

aha! cool děcka můžou pořád poslouchat Nirvanu a nestydět se za to

znělo to od něj skvěle. Nirvana na mě vůbec působí zvláštně. Sám si to pustím zřídka (běhá se u toho dobře ty jo), ale když to náhodně slyším v podstatě kdekoli, pořád to ve mně rezonuje. Ježiš, s dětma musíte bejt asi fakt hrozně opatrný, chci říct....dětská duše musí bejt jako dobrá černozem, co tam zasejete, to vyroste.
Poslední We Paint the Rocks Gold, byla jen skvělou tečkou za krásným večerem. Odehrána mezi lidma, úplně z toho cákala radost z muziky...nebo to možná bylo pivo.


Kolem a kolem, jsem hrozně rád, že jsem to viděl, protože naživo mě RickoLus poslal úplně do kolen. Doufám, že celé to turné po Čechách se mu oplatilo a líbilo. A že zase přijede, protože myslím, že každý, kdo o tohle přišel, by to měl zažít. Mohlo by se to příště zkusit aspoň na té sedmičce – zaručuju vám, že nic lepšího ten večer na programu mít stejně nebudete.

Žádné komentáře:

Okomentovat