Dneska jsem se
probudil, a byla mlha. Ale teď mluvíme o skutečným božím soudu,
žádnej Sherlock Holmes. Podiváte se z okna a vidíte tak to okno.
Bylo to naprosto boží, samo. Vyrazil jsem, co nejrychleji to šlo,
abych si jí užil hodně. Nakonec se ukázalo, že nebylo kam
spěchat, mlha se držela celý výlet, což je ostatně poznat na
tradiční fotce na vyhlídce.
Pro začátek jsem
se rozhodl to zkusit s Eddiem Spaghettim. Ani ne tak proto, že to je
to nejdementnější jméno pro zpěváka/projekt, které vás z
fleku napadne (Hootie and the Blowfish vás nenapadne z fleku, něco
takovýho si musíte vygooglit), ale hlavně si to pár týdnů
zpátky pouštěl tchán, a mě to zaujalo (yap, můj tchán totiž
sjíždí exystence a newalbumreleases, tak cool my tady jsme, co
dělá ten tvůj). Taky sem zjistil, že je to zpěvák a basák
Supersuckers, což sou sice banda buranů, ale zřejmě to bude moje
příští oblíbená banda buranů – obávám se, že si u nich
budu muset zkusit zaběhat, protože ve vzduchu cítím nový rekordy
(a bolest). Nicméně zpátky k Eddiemu – ta deska se jmenuje Value
of Nothing, a je to zábavnější, než byste podle toho debilního
sexistickýho obalu čekali. Asi by se tomu dalo říkat alternativní
country, ale to nikoli proto, že by se to od toho od toho normálního
tak zásadně lišilo, ale Eddie málo zpívá o koních a lásce
(zpívá se dneska ještě v country o koních? O lásce? O lásce ke
koním? O sodomii?). Já vám to ukážu.
Nejen, že je to
zábavná nahrávka (ony ty skladby mají skutečně hitový
potenciál), navíc to pěkně sype a požene vás to hezky dopředu.
Najdou se tam teda výjimky, ok, asi půlka se toho nedá moc
poslouchat, ale je to krátký a uteče to rychle. Snad kromě One
Man Job, ta má prej 2:52, ale budete to cejtit jak 15 minut. Takže
abych to řekl narovinu, když si pustíte prvních šest tracků,
nastavíte to na náhodnej výběr a budete mít štěstí, vystačí
vám to až na vyhlídku.
Z vyhlídky jsem
toho dneska moc neviděl, zřejmě proto, že byla fakt mlha. Vlastně
sem vůbec netušil co fotím, ale myslím, že to bylo krásný...za
mlhou.
Jako obvykle jsem se
na delší část běhu rozhodl vsadit na nějakou osvědčenou
klasiku, a protože se mi to řadí podle abecedy, padlo to na Black
Rebel Motorcycle Club. A když říkám „osvědčenou“ a
„klasiku“, rozhodně bych neriskoval nic po roce 2007. Baby 81
měla posloužit svému účelu.
A taky sloužila,
protože se mi dneska běželo fakt krásně, bylo teplo, vlhkej
vzduch, takže sem se vyhnul i tradičnímu dávení na třetím
kilometru (ale jen tak...platonicky), prostě paráda. Took Out a
Loan, Berlin – a pak mě technika bodla do zad.
Telefon se mi z
ničeho nic restartoval, a já si u toho už mohl tak maximálně
pískat, což je málo, jestli mi rozumíte, protože mi ještě
pořád zbývalo asi půlka do mýho imaginárního 6 km cíle. To že
nemůžu nic poslouchat, bylo blbý, ale to, že si běh nemůžu
zaznamenat a pak doma nad sklenkou brandy vzpomínat na dosažené
úspěchy, byla tragédie. Takže sem to za chůze seštěloval a
nakonec rozchodil, ale pořád přemýšlel, kdy se to zas vypne, a
rozhodil jsem si rytmus a dech a všechno a hlavně jsem byl pekelně
nasranej. A to, že jsem o tom mohl napsat HTC, byla jenom malá
záplata (to si pište, že sem jim to vytmavil, vsadim se, že kolem
toho reportu celej den pobíhá banda Indů a ujišťujou se, že se
něco takového už NIKDY nebude opakovat). Už jen takovou
třešničkou na dortu bylo, že se mi začalo chtít hrozně kadit,
a i když si možná myslíte, že to v druhém desetiletí třetího
tisíciletí bude jenom drobná komplikace, ujišťuji vás, že co
se pohybu střev týče, jsme s výzkumem sále v plenkách. Resp.
Kdyby aspoň tak. Takže jsem sice těch 6 kilometrů s BRMC doběhl,
ale asi bych je to neměl moc hodnotit, protože zpětně mám na tu
nahrávku v mysli jenom vztek, protože to posrali v HTC a protože
jsem poslední kilometr už spíše šel, nechtě vystavovat moje
zažívací ústrojí ne nezbytným rázům. Ono je totiž jedno, co
máte za tenisky, proč si přemácháváte svoje termo tepláky v
devět ráno prostě uspokojivě nevysvětlíte. Nicméně kolem a
kolem to byl úspěch. Dohromady přes šest kilometrů a neposral
jsem se, já nevím jak vy, ale tohle je pro mě dobrý běh.
Eddie Spaghetti –
The Value of Nothing 60%
Black Rebel
Motorcycle Club – Baby 81 70% (přičtěte si 10% pokud si
považujete svou lidskou důstojnosti)
Žádné komentáře:
Okomentovat